Oregon NHT

Oregon NHT

V roce 1810 se skautovi Robertu Stuartovi podařilo překonat hradbu Skalistých hor. Objevil totiž snadno schůdný průsmyk South Pass ve Wyomingu. Po mnoho let se tudy vydali jen ti neodvážnější horalové, lovci či obchodníci s kožešinami. Touha církve po spasení křesťanstvím netknutých duší oregonských Indiánů však byla tak silná, že v roce 1836 presbyteriánští misionáři Marcus Whitman a Henry Spalding se svými manželkami vydali na 3500 km dlouhý pochod.

Zprávy, které posílali, byly vesměs velmi pozitivní, proto je do vysněných oblastí Oregonu a Kalifornie následovalo mnoho lidí i rodin s dětmi. Místa je lákaly hlavně velkými zásobami dřeva, úrodnou půdou a příjemným klimatem. Navíc se ukázalo, že se na západě nevyskytuje malárie, která sužovala místní zemědělce. Cesta do země zaslíbené však byla poměrně obtížná, vedla z Independence v Missouri napříč Velkými pláněmi, přes Skalisté hory a její zdolání trvalo od čtyř až do osmi měsíců. Na cestě poutníky čekala řada překážek v podobě náročného terénu, hladu, vyčerpání, mrazů a sněhových kalamit v horách, nebo naopak nesnesitelná horka a četné nájezdy indiánů.

V letech 1841- 1848 se na západ vydalo jen 2700 lidí, kdežto o rok později už to bylo 30 tisíc. Než byla v oblasti zavedena železnice, prošlo tuto Oregonskou stezku kolem půl milionů přistěhovalců. Uvádí se však, že téměř každý patnáctý na cestě zemřel. Oregonská stezka se postupem času stala jednou z nejdůležitějších a nejznámějších transkontinentálních cest. Ze všech stezek souvisejících s dobýváním Divokého západu byla také nejslavnější. Končila až u řeky Columbia.