Nez Perce NHP

Nez Perce NHP

Jako Nez Perce se označoval indiánský kmen, jehož typickým poznávacím znakem byly propíchnuté nosy, ve kterých nosili určitý druh mořské mušle. Tento zvyk se u nich tradoval po mnoho staletí, později se však stával spíše výjimečným a kolem roku 1830 se přestal objevovat úplně.

Tito indiáni obývali oblast v okolí řeky Grande Ronde, Salmon a Clearwater. Jejich teritorium bylo na západě ohraničeno pohořím Blue a Bitterroot Mountain. V dnešní době by se tak dalo označit území na hranicích států Washington, Idaho a Oregon. O tomto kmeni není dochováno mnoho informací, ale podle historiků byli jedněmi z nejstarších osadníků tohoto území. Doklady o jejich osídlení jejich předků jsou staré více než 8000 let.

Do doby, než se podařilo indiánům získat koně (někdy kolem roku 1700), se živili jako lovci a sběrači. Lovili bizony, jeleny, ovce, losy, antilopy a další zvířata. Později se jim v jídelníčku začal objevovat také losos, kterého byly vody řeky Columbia plné. Indiáni Nez Perce neměli kmenového náčelníka, proto když potřebovali, zvolili si pro jednotlivé akce osobnosti s největší autoritou a zkušenostmi.

Mezi lety 1740 až 1840 prochází kmen velkým rozkvětem a nastává jeho tzv. zlatý věk. Začali se spojovat s ostatními kmeny v okolí, pořádali každoroční velké hony bizonů, stavěli stále lepší týpí a naučili se šlechtit koně. Podařilo se jim dokonce vyšlechtit jednu z doposud nejcennějších ras jménem Appaloosa. Indiáni tak obchodovali nejen s koňským masem, ale také sušenými lososi a luky.

Prvními bělochy, kteří se s lidmi kmene Nez Perce setkali, byli v roce 1805 členové výpravy v čele s Lewisem a Clarkem, kteří se snažili dopravit k pobřeží Tichého oceánu. Lidé z expedice byli ohromeni obrovskými stády koní, prohlédli si jednotlivé chýše a týpí. Indiáni jim na památku dali krásné péřové čelenky, šperky a perličkami zdobené oblečení z jemně vydělávané kůže. V té době existovalo asi 70 vesnic, ve kterých žilo kolem 7000 příslušníků kmene Nez Perce. Snad všechny zprávy bělochů, kteří se s těmito lidmi setkali, byly pozitivní a hovořily o inteligenci, hrdosti, odvaze a umění tohoto indiánského národa.

V roce 1836 došlo k založení první křesťanské misie na kmenovém území. Tehdy se kmen rozdělil na dvě větve: horní vedená náčelníkem Aleiya přijala křesťanství a zemědělský způsob života, dolní pak zůstala věrná tradičnímu náboženství a lovu. V roce 1860 bylo na indiánském území objeveno zlato, což odstartovalo velkou přílivovou vlnu bělošských osadníků. Velká část původního území indiánů přešla do vlastnictví americké vlády. Náčelník tehdy na protest vzal bibli a před zraky Američanů ji demonstrativně roztrhal.

Roku 1877 byli členové kmene Nez Perces donuceni se přesunout do rezervace pod pohrůžkou vojenského zásahu. I když si to sami indiáni nepřáli, byli vtaženi do války. V době od 17. června 1877 do 5. Října 1877 se 6 indiánských skupin vydalo na 1600 mil dlouhý ústup s do té doby nevídanou taktickou brilancí. Více jak tři měsíce unikali několikanásobné přesile americké armády seskupené do čtyř armád. Nakonec však byli dostiženi a obklíčeni armádou generála Milese. Indiáni se po pěti dnes obléhání vzdali pod podmínkou, že se budou moci vrátit do rezervace Lapwai. Generál Miles jim to slíbil, ale svůj slib nakonec nedodržel. Indiáni byli ve skutečnosti deportováni do oblasti bažin na dolní Missouri, kde jich téměř třetina zahynula.

Teprve po několika letech byli Indiáni přemístěni z bažin zpět do Idaha. Jejich hrdinská cesta však získala obdiv i mezi bělochy a o jejich taktickém ústupu se později přednášelo i na věhlasné vojenské akademii ve West Pointu. Dnes žije v rezervaci Lapwai Colvivve kolem 2500 příslušníků tohoto kmene a jejich počty se pomalu zvyšují.