Thaddeus Kosciuszko NM

Thaddeus Kosciuszko NM

Thaddeus Kosciuszko narozený 4. února roku 1746 byl polským generálem a vůdcem národního povstání vedeného proti Rusku v roce 1794. Bojoval také v Americké revoluční válce na straně George Washingtona. Kongresem Spojených států amerických mu byl udělen řád brigádního generála.

Kosciuszko se narodil do aristokratické rodiny, Ludwikovi a Tekle Kosciuszkovým. Navštěvoval kadetní školu ve Varšavě a poté pokračoval ve studiích vojenského inženýrství ve Francii, kam se roku 1700 odstěhoval. Tam se také seznámil s progresivní ideologií francouzského osvícenství. V roce 1776 se Kosciuszko přemístil z Polska do Ameriky. V té době byl již zkušeným inženýrem, který přišel nabídnout své služby americkým koloniím v jejích bojích za nezávislost. Dne 18. října roku 1776 se stal plukovníkem ženijního vojska v Kontinentálním Kongresu a tím začala jeho vojenská kariéra. Organizoval četné bitvy, které se staly významnými mezníky v americkém boji za nezávislost proti Britům.

Krátce po příjezdu do Philadelphie v roce 1776 přečetl Kosciuszko deklaraci nezávislosti a o několik měsíců později se dokonce setkal s Thomasem Jeffersonem. Z tohoto setkání vzniklo velké přátelství, protože tito dva významní politici sdíleli stejné názory. V počátcích války pomohl Kosciuszko se stavbou opevnění ve Fort Mercer, v New Yorku pomáhal také s výstavbou opevnění podél řeky Hudson, které mělo ochránit Saratogu. Bitva u Saratogy byla nakonec jednou z nejslavnějších bitev za nezávislost a ukázala se být rovněž zlomovým bodem v celé válce.

V roce 1778 byl Taddeus hlavním inženýrem při stavbě West Pointu v New Yorku. Toto opevnění se nakonec ukázalo být nedobytné a bylo nazýváno Americkým Gibraltarem. Britské armádě se totiž nikdy nepodařilo do něj proniknout. West Point se později stal podle Kosciuszkova přání vojenskou akademií. V roce 1783 byl Kosciuszko jmenován brigádním generálem a od George Washingtona získal ocenění Cincinnati Order Medal. Za své služby pro americkou armádu dostal jako dárek také dvě pistole a historické meče.

Jakmile kolonie vybojovaly svou nezávislost, vrátil se v roce 1784 do rodného Polska, aby pomohl své vlastní zemi vybojovat nezávislost na okolních evropských mocnostech. Během jedné z bitev byl však Kosciuszko zraněn a zajat Rusy. Po svém propuštění z vězení se vrátil do Ameriky, kterou považoval za svůj druhý domov. Jakmile připlula jeho loď břehů Philadelphie, vítaly ho stovky lidí. Usadil se v domě na Pine Street, který je dnes národním památníkem. Tento dům dodnes připomíná život a dílo tohoto polského vlastence a hrdiny americké revoluce. Jakožto národní památník je dům od roku 1970 zapsán v Národním registru historických míst a je pod správou organizace National Park Service.

Kosciuszko byl obdivován za své vojenské znalosti a vůdčí schopnosti, za své vlastenectví a velkorysost. Nesnášel utlačování lidí a ras, zastával se chudých a jeho životním cílem se stala svoboda. Byl silným zastáncem rovnosti a požadoval propuštění afrických otroků, kteří byli do Ameriky násilím dovezeni. Zajímal se o jejich vzdělání, poskytoval jim půdu a podporoval je samotné. Poslední léta svého života strávil Kosciuszko ve Švýcarsku, kde také ve věku 72 let zemřel. Stalo se tak 15. října roku 1817 a byl pohřben na hradu Wawel v Krakově, v hrobce polských králů.