Badlands NP

Badlands NP

Národní park Badlands se nachází v západní části severoamerické Jižní Dakoty. Táhne se podél Bílé řeky (White River) v délce asi 160 km a nabízí opravdu unikátní krajinu, která se dá jen stěží projet. Tento nehostinný kout země totiž pokrývá divoký povrch a navíc je zde nedostatek vody. Prostředí vypadá, jako by nebylo z tohoto světa. Části zdejší prérie byly modelovány vodní a větrnou erozí do těch nejroztodivnějších tvarů. Vznikly tak kopce a hory, jež připomínají kužele nasypané z písku. Ty jsou navíc díky sedimentům, které se na nich usazovaly jakoby vodorovně pruhované.

V dávných dobách, zhruba před 80 miliony let, vyplňovalo toto území moře, jež sahalo od severu k jihu, až do oblasti Mexického zálivu. Jakmile moře ustoupilo, zanechalo po sobě vrstvy nejrůznějších sedimentů, jako je hlína, písek, štěrk nebo jíl. Následně se do procesu zapojila třetihorní sopečná činnost a po ní dílo dokonala řeka White River společně s mrazem a větrem.

Odkryté vrstvy a říční usazeniny jsou dnes rájem geologů a paleontologů, kteří zde neustále nacházejí zkameněliny prehistorických živočichů. V 70. letech 20. století zde americký profesor O. Ch. Marsch objevil řadu nalezišť, v nichž posbíral mnoho fosilií, podle kterých mu bylo umožněno sledovat vývoj jednotlivých živočišných i rostlinných druhů, zejména pak koní. V minulosti se kolem tohoto unikátního kraje rozprostírala nekonečná prérie, po které se proháněla stáda bizonů, vidlorohů a žily zde kolonie psounů.

S příchodem bílých osadníků se však krajina změnila na zemědělskou půdu s lány obilí, pole obehnaná ostnatými dráty a asfaltové dálnice. Přitom ještě před dvěma sty lety se tudy potulovalo asi 60 milionů bizonů, kteří byli hlavním zdrojem potravy pro prérijní indiány. S příchodem Španělů se sem dostali i koně, které místní indiáni zanedlouho ochočili a stali se pro ně nezbytným dopravním prostředkem i pomocníkem při lovu. Bílí lovci, kteří do těchto končin přicházeli, lovili bizony hlavně kvůli ceněné kůži a tím je zanedlouho téměř vyhubili.

Američané vybíjeli bizony účelně, s úmyslem vyhnat odtud původní indiánské kmeny, kteří na nich byli životně závislí. Indiáni, kteří tuto polopouštní oblast nazývali „Mako“ tak byli nuceni odejít do rezervací. Samotný tehdejší prezident Theodor Roosevelt k tomuto činu poznamenal, že nikdy předtím nebylo tolik velkých divokých zvířat jednoho druhu pozabíjeno v tak krátkém čase.

Indiáni tyto nehostinnou zem obývali po dobu více jak 1000 let, ale běloši si na zdejší podmínky nemohli zvyknout. Ještě v roce 1823 zde žízní zemřeli dva muži z americké kožešinové společnosti. V současné době již krajinu zasáhl turistický ruch, a proto se značně přizpůsobila člověku. Po kvalitních silnicích se můžete dostat na vyhlídky, k občerstvení nebo máte možnost na některých místech i kempovat. V roce 1939 byl v těchto místech zřízen národní památník a v roce 1978 pak i národní park. Díky ochraně území se zde opět prohání stáda bizonů a další divoká zvěř.