Mohavská poušť - země pistolníků a mimozemšťanů

Mohavská poušť - země pistolníků a mimozemšťanů

Nad pustou krajinou se tetelí horký vzduch a je úplné bezvětří, takže kdyby tady rostl nějaký strom, ani lístek by se nepohnul. Místo stromů jsou však k vidění jen kaktusy a stromovité sukulenty. K malé vesnici s dřevěnými domky se z dálky blíží jezdec na koni...

Tak takhle nějak si asi představujeme prostředí filmových westernů z divokého Západu. Podobný obraz najdeme i v současnosti na některých místech USA, až na to, že koně jsou nahrazeni velkými „esúvéčky“. Příkladem je Mohavská poušť, která se rozkládá v jihovýchodní Kalifornii a jihozápadní Nevadě na ploše více než 57 000 km². Kromě zmíněných westernů se zde natáčely také Hvězdné války a řada dalších filmů. Mimochodem, z Mohavské pouště je hlášeno i mnoho pozorování UFO.

Kalifornská část pouště o velikosti zhruba 6 200 km², ležící mezi silnicemi Interstate 15 a Interstate 40, je od roku 1994 chráněným územím nazvaným Mojave National Preserve. Žijí tu různé vzácné rostliny i živočichové, mnozí z nich kriticky ohrožení, turisté sem míří také za fotogenickými sceneriemi s úžasnou pouštní atmosférou. Asi nejznámějším příkladem je dunové pole Kelso nedaleko města Baker v oblasti San Bernardino. Duny, vysoké až 200 metrů, pokrývají plochu 115 km² a mají různou podobu – od klasických hor písku, přes duny porostlé vegetací až po písečné útvary nezvyklých tvarů. Na relativně malé ploše dun najdeme několik endemitů, především z hmyzí říše.

Fotografové často pořizují snímky žulového skalního útvaru Cima Dome a dalších vulkanických formací. Jinou zajímavostí je malé, sotva 6 kilometrů dlouhé pohoříčko Marl Mountains, nacházející se severovýchodně od dalšího malého pohoří Kelso. Ano, jméno je stejné jako u výše uvedeného dunového pole, neboť obě místa se nacházejí poblíž stejnojmenného města. To je samo o sobě pozoruhodné a poněkud strašidelné, patří totiž mezi tzv. města duchů, kterých v USA najdeme celou řadu. Vzniklo ve 20. letech 20. století kolem železniční stanice, jenž však byla v roce 1986 zrušena a většina obyvatel městečko opustila. Jen vítr, prach a písek se proháněl po prázdných ulicích, zatímco domy chátraly. Dnes se sem život v menší míře vrací poté, co bylo rozhodnuto některé objekty zrestaurovat a otevřít pro turisty.

Naopak jsou místa, kde se zřejmě návštěvníci přestanou objevovat. Třeba Providence Mountain Recreation Area, součást Mojave National Preserve, byla kalifornským guvernérem Arnoldem Schwarzeneggerem v rámci úspory nákladů navržena k uzavření. Zatím ale není jisté, jak vše dopadne. Proto ani není možno říci, jaký osud čeká tři pleistocenní vápencové jeskyně Mitchells Caverns, ležící ve výšce 1 311 m n.m. v uvedené rekreační oblasti. Zatím je možné jeskyně, které byly dříve posvátným místem indiánů Chemehuevi, navštívit.

Nejvyšším bodem Mohavské pouště je hora Clark, dosahující výšky 2 417 m n.m a ležící ve stejnojmenném pohoří. Její vrchol, čnící nad okolní krajinu, se v zimě někdy dočká i sněhové nadílky.

Poměrně velká část Mojave National Preserve je pokryta porostem agave juky krátkolisté, známé jako joshua tree. Mnohé z těchto „stromů“ dosahují impozantních rozměrů a vysokého stáří.

Ještě před několika lety se vám v poušti mohl naskytnout velmi nezvyklý pohled – osamělá telefonní budka. Byla vzdálena 24 kilometrů od silnice a velmi daleko od nejbližší budovy. Na místo se dostala někdy v roce 1960, důvod však není znám. Podivná kuriozita si získala mnoho fanoušků, kteří sem naslepo telefonovali v naději, že telefon někdo zvedne, nebo naopak přijížděli na místo a očekávali hovor. V květnu 2000 však telefonní společnost budku odstranila, k velké nelibosti mnoha příznivců. Ještě o několik let později, v roce 2006, se budka stala ústředním tématem nezávislého filmu Mojave Phone Booth.

Zřejmě nejlepší metodou, jak poznat krásy celé Mojave National Preserve, je použít terénního auta s pohonem všech kol a projet tzv. Mojave Road, historickou silnici, sloužící v 19. století dobrodruhům a novým osadníkům. Celá trasa měří 222 kilometrů a vede – zhruba řečeno – od kaňonu řeky Colorado u města Needles ke kaňonu Afton. K jejímu překonání je potřeba dvou až tří dnů. Cestou můžete navštívit, nebo alespoň spatřit, velké množství zajímavých míst, a to jak z pohledu přírodního, tak kulturně-historického. Není to však obyčejný výlet, je nutné mít vozidlo v dobrém technickém stavu a rovněž zásoby vody a potravin pro případ nouze.

Během cesty potkáte nejspíš i místní zástupce živočišné říše. Z těch menších dokáže vystrašit hrozivě vyhlížející tarantule, která je však pro člověka v podstatě neškodná. Ale i kdyby nebyla, není žádný důvod ji zabíjet. Jsme přece na chráněném území a jakékoliv poškozování zdejšího života je nepřípustné. Na pokoji bychom měli nechat i mile vyhlížející pouštní želvu Agassiziovu. Tento vyhynutím ohrožený tvor ukrývá vodu ve zvláštních měchýřích a dokáže proto vydržet i celý rok bez pití. Pokud však želvu vystrašíme – například zvednutím ze země – vodu ztratí a následně může zemřít.

Zkrátka, užívejme si, co příroda nabízí, aniž bychom to nenávratně ničili. To by však mělo platit obecně, nejen v rezervacích a národních parcích...

Další odkazy:
http://www.nps.gov/moja/index.htm

- mih -

Další články, které mimo jiné na stránkách o USA najdete, jsou:
Za indiány do Phoenixud
V žáru mohavské pouště
Hollywood – to nejsou jen písmenka na skále
Západním pobřežím USA trochu jinak....
Opojné Las Vegas

Článek byl zobrazen 10 712 krát.