Golden Gate Bridge – projděte Zlatou bránou

Golden Gate Bridge – projděte Zlatou bránou

Na západním pobřeží Spojených států amerických se rozkládá jedno z nejpřitažlivějších měst světa – San Francisco. To ukrývá spoustu turisticky přitažlivých lokalit, staveb a památek. Bezesporu největší atrakcí a symbolem města je však slavný visutý most Golden Gate Bridge.

Nepřehlédnutelný červený most se klene přes úžinu Golden Gate, v místě, kde ústí Sanfranciská zátoka do Tichého oceánu.  Došlo tak ke spojení jižního poloostrova, kde se rozkládá San Francisco s okresem Marin na poloostrově severním. O vznik této jedinečné stavby se zasloužil známý stavitel, inženýr Joseph Baermann Strauss. Ze začátku byl jeho nápad, postavit přes úžinu Golden Gate visutý most, považován za čiré bláznovství. Setkával se se stejným nepochopením, jaké zažíval architekt Gustave Eiffel před výstavbou své Eiffelovky. Ministerstvo obrany i samotné San Francisco nakonec výstavbu mostu přes úžinu schválilo. Přestože Strauss ze všech stran poslouchal názory o tom, jak je tato stavba nereálná, pustil se do boje s nepochopením i nepříznivými přírodními živly.

Během výstavby musel totiž myslet na častá zemětřesení, která se v této oblasti vyskytují, ale rovněž na změny počasí, bouřlivé přílivy a odlivy. S tímto nelehkým úkolem se statečně popral za pomoci sponzorů, investorů a dalších architektů. Jeho hlavním poradcem byl architekt Irwing Morrow. O vzniku mostu bylo rozhodnuto v roce 1930, samotná stavba pak byla zahájena 5. ledna roku 1933. Celkově byl projekt financován dluhopisy ve výši 35 miliónů dolarů. Peníze dokonce přispívali i samotní obyvatelé okrsku Golden Gate, a to i přesto, že v Americe zrovna panovala hluboká ekonomická krize.

Již na počátku výstavby se muselo řešit několik problémů, architektům se nedařilo a projekt vypadal beznadějně. Již první pokusy zasadit základy pro jižní pylon na plošinu do hloubky 92 metrů se zhatily, kvůli silnému proudu vody. Následovalo jedno neštěstí za druhým. Během husté mlhy narazila do pracovní plošiny loď a potopila ji. Nedlouho na to odnesla rozbouřená voda tři mohutné betonové bloky a mnoho důležitých stavebních nástrojů. Časté podzimní bouře měly za následek zmizení přistávacích mol a také na dělnících již bylo vidět značné vyčerpání. Jejich pracoviště nestálo na pevné zemi a z neustálého houpání tak dostávali mořskou nemoc.

Dělníci pracující na mostě byli připraveni na nebezpečí, které na ně na každém kroku číhalo, přesto museli být velmi opatrní a pozorní. Neustále zde panovaly obavy, že by mohlo kvůli silným nárazům větru dojít ke zřícení mostu, Strauss tak raději nechal pod most natáhnout bezpečnostní síť. Nedlouho potom, co tak učinil, spadlo z mostu dolů 19 dělníků - Strauss jim tak zachránil život. Oni pak na památku svého úniku před smrtí založili klub „Halfway to Hell“ – což by se dalo přeložit jako „jednou nohou v pekle“. Snad nejnebezpečnější činností byla instalace 91 cm silného závěsného kabelu spleteného z 27 000 ocelových drátů.

I přes důsledná bezpečnostní opatření si stavební práce nakonec vyžádaly 11 obětí. K největšímu neštěstí došlo v roce 1937, kdy uvolněná část konstrukce protrhla záchrannou síť, a zahynulo deset lidí. Přes všechnu nepřízeň osudu stavitel Strauss nakonec vytvořil most tyčící se na 227 metrů vysokých pylonech, na nichž je s pomocí silných ocelových lan zavěšen most o délce 2 737 metrů a rozpětí 1 280 metrů. Jednotlivé pylony se skládají z několika tisíc snýtovaných malých ocelových krabic. Musel však myslet také na to, aby tudy mohly proplouvat i ty největší zaoceánské lodě – výška mostu proto byla stanovena na 67 metrů. Konstrukce mostu visí dohromady na 130 kilometrech ocelových lan, z nichž některá mají až metr v průměru. Celé dílo nakonec váží 887 000 tun a obě věže drží pohromadě 600 000 nýtů.

Projekt byl dokončen 27. května 1937, kdy byl slavnostně otevřen pro veřejnost – nejdříve jen pro pěší a o den později i pro automobily. Při příležitosti jeho otevření chtěli stavitelé Ed Murphy a Ed Stanley zasadit do novostavby poslední nýt, který byl celý ze zlata. Byl však příliš měkký, proto se zlomil a skončil v hlubinách oceánu. Místo něj byl nakonec použit obyčejný ocelový nýt. Oslavy otevření mostu následně probíhaly několik dní a prošly se tudy tisíce zvědavců.

Dnes je Golden Gate Bridge jedním z nejznámějších a nejfotografovanějších visutých mostů na světě. Američané jej dokonce řadí mezi sedm největších divů světa, které byly vytvořeny lidskou rukou. Ve své době byl vůbec největším mostem na světě. Golden Gate Bridge ve výsledku tedy překonal veškerá očekávání investorů. Během prvních několika let přes něj přejelo kolem 4 milionů automobilů ročně, o padesát let později to bylo již desetkrát tolik. Je důležitou dopravní komunikací, po šestiproudové silnici denně projede přes 120 tisíc aut. Pokud se vydáte po mostě směrem do San Francisca, zaplatíte 5 dolarů. Při výjezdu z města pak neplatíte nic.

Pro most je samozřejmě charakteristická jeho oranžová barva, kterou má již od doby svého vzniku. Barva byla konstruktérem Irvingem Morrowem vybrána proto, aby zlepšovala viditelnost pro lodě plující často v hustých mlhách a navíc také nejlépe ladila s okolím. Ocel se však kvůli přírodním vlivům a korozi musí neustále natírat. V 80. letech 20. století byla do mostu namontována čidla, která hlásí pohyb konstrukce vyvolaný případným zemětřesením.

Most se bohužel také nechvalně proslavil jako místo, které vyhledávají sebevrazi. Nejsou zde totiž nainstalovány žádné zábrany, proto jim nic nemůže zabránit skočit do rozbouřených vod. Podle statistik zde ukončilo svůj život kolem 1200 nešťastníků.

Nejkrásnější výhled na most se nám naskýtá z protějších kopců zátoky, z prostředí přírodního parku Golden Gate National Recreation Area. Stavba je jedním z největších turistických lákadel San Francisca. U jižní paty mostu se nachází dokonce historická pevnost Fort Point pocházející z roku 1861. Majestátnost mostu si však uvědomíme teprve tehdy, když jej máte možnost spatřit na vlastní oči.

- jap -

Článek byl zobrazen 27 293 krát.