Expedice napříč USA - národní parky II.

Expedice napříč USA - národní parky II.

Přinášíme vám druhý díl zajímavého seriálu o putování po národních parcích USA, kde nám jsou průvodci manželé Sovišovi z Rýmařova.  Seznamují nás s přírodními krásami, které bychom si při návštěvě tohoto koutu světa rozhodně neměli nechat ujít. V dnešním článku nám přiblíží své pocity z národních parků Sequoia a Yosemite, návštěvy města duchů i Údolí smrti.

V minulém prvním díle jsme si vyprávěli o tom, proč jste si vybrali právě tuto dovolenou, jak jste se přepravili k Tichému oceánu a pak putovali z Atlanty do San Francisca, povídali jsme si také o stravování, ubytování a dopravě. Pojďme se dnes společně vypravit dál z města sedmi kopců až do Death Valley (Údolí smrti). Program CK Alpin-Tour začal v San Franciscu (stát Kalifornie).

Foto: San Francisco - pohled z vyhlídky Twin Peaks

Celkem dvacet šest hodin trvala naše cesta z Rýmařova až do San Francisca. Časový posun byl devět hodin. San Francisco je nejkrásnějším městem amerického západu, říká se mu město sedmi kopců. A kopce jsou tu snad nejstrmější na světě. Španělé zde původně v roce 1776 postavili malou pevnost, ale až v době Zlaté horečky, po roce 1848, sem začaly proudit tisíce lidí z Evropy, z Jižní Ameriky, z Číny a z Mexika. I když toto prosperující město zasáhlo dvakrát ničivé zemětřesení, má turistům stále co nabídnout: proslulý most Golden Gate Bridge (Zlatá brána), který se vznáší 67 metrů nad hladinou Pacifiku; nejdelší visutý most na světě Bay Bridge dlouhý 13,6 kilometrů; největší čínskou čtvrť mimo Asii se 70 000 obyvateli; původně vojenskou pevnost Alcatraz, která pak až do roku 1963 sloužila jako federální věznice, i mnoho jiných zajímavostí. Nás navíc potěšila i návštěva kamaráda, rýmařovského rodáka Mirka Pokorného.

Sequoia je rozlehlý horský masív nedotčené přírody. Je součástí pohoří Sierra Nevada s nejvyšší horou Mount Whitney. Ta je se svými 4 418 metry vlastně nejvyšší horou pevniny USA, mimo Aljašku. Celé pohoří Sierra Nevada je jedinečným přírodním rájem. Ráz krajiny zde určují především úchvatné sekvojovce obrovské. Jsou to mamutí stromy staré téměř 2 500 let. Jsou to nejodolnější stromy na světě, jejich dřevo neshoří, samy neodumírají, zajdou jen vlastním pádem. Největší sekvojovec na světě, General Sherman Tree, je vysoký 84 metrů a v obvodu při zemi má neskutečných 30 metrů. Tento strom přivádí k zoufalství všechny fotografy, protože se nedá zachytit na jeden snímek.

Foto: Sequoia - nejen General Sherman, obrovských sekvojí jsou v parku stovky

A právě u tohoto největšího stromu světa se nám přihodilo něco zcela nečekaného, až absurdního. Nikdo této informaci nechtěl doma věřit. Když jsme se k Shermanovi přibližovali, slyšeli jsme z proudu turistů české výkřiky: „To není možné, no to není možné, to opravdu není možné!“ Zvedla jsem zvědavě oči. Před námi nevěřícně stojí naši dlouholetí sousedé, pan František Látal se svým vnukem Martinem i s paní Látalovou opodál. Nikdo z nás předem nevěděl, kam bývalí sousedé míří na dovolenou. Látalovi (snad nám prominou, že to zveřejňujeme) měli zcela jiný program dovolené, ale u největšího stromu světa se naše cesty neuvěřitelně protnuly.

Druhým národním parkem USA, ve kterém jsme mohli prožít dva nádherné dny, byl Yosemite. Jeho název pochází z indiánského slova „uzumate“, což v překladu znamená „medvěd grizzly“. Park dnes tvoří 3000 kilometrů čtverečních horské krajiny. Nám doslova učarovaly obrovské skalní masívy, divoké strže, neskutečně vysoké vodopády, a navíc je všechna ta nádhera obalena rozlehlými listnatými lesy s volně žijícími medvědy. První den v Yosemitu jsme si vychutnávali autoturistiku s nádhernými panoramatickými výhledy. Asi  nejkrásnější výhled se  nám  naskytl z Glacier Pointu. Před námi se otevřelo pohoří Sierra Nevada snad v celé své délce. Jeden z prvních bělošských objevitelů této mimořádné krajiny o tomto místu napsal: „Když jsem se rozhlédl, zmocnil se celé mé bytosti zvláštní pocit a z očí mi vyhrkly slzy štěstí.“ Tak jeho slova mohu jen potvrdit. Lépe bych tyto nádherné okamžiky popsat nedokázala.

Foto: Národní park Yosemite - populární horolezecký masív El-Capitan

Dalším z udivujících zážitků bylo zastavení pod obrovskou strmou skalní stěnou El Capitan (2 307 m). Schází se tu horolezci z celého světa. Na této skalní stěně prý začala éra volného lezení. Na druhý yosemitský den jsme měli připraven pěší výstup na Half Dome (2 695 m). Je to obrovská skála ve tvaru poloviny srdce, která je dominantou celého yosemitského údolí.  Venku bylo stále neskutečných 38-40°C. My jsme stoupali od parkoviště (1 170 m) podél překrásných vodopádů Vernal Fall a Nevada Fall. Po cestě nahoru jsme potkávali skupiny turistů vezoucích se na mulách. Stoupání v tom horku bylo neskutečně namáhavé a ne všem se podařilo absolvovat i jeho závěrečnou nejstrmější pasáž po žebřících s lany. Ani nevím, co nás tehdy víc potěšilo, jestli to byly překrásné výhledy, kterými jsme byli na vrcholu i pod vrcholem odměněni, anebo radost ze zdolání tak těžkého výstupu. Všechny tyto příjemné pocity byly po několika hodinách sestupu překonány. 

Foto: Národní park Yosemite - vodpoád Nevada Fall

O adrenalinový zážitek se tentokrát postarala příroda sama. Na turistickém chodníčku jsem opakovaně slyšela něco jako mručení medvěda.  Manžel se smál, že si pletu medvěda s letadlem. Ale za deset minut už tak vysmátý nebyl, ale řval na celé hory. Snažil se z plna hrdla vypudit obrovského hnědého huňáče z naší turistické stezky (že by mě snad chtěl ochránit?). Naštěstí byl medvěd asi už po večeři, velmi pomalu a nerad se odebíral do houští. Doufám, že jsme mu tím řevem moc neublížili. Ze vzdálenosti asi sedmi metrů jsme viděli, že je registrován známkou v uchu a správcům národního parku by nakonec mohl chybět.

Zajímavou změnu v přírodním programu přinesla návštěva jednoho z mnoha „měst duchů“, která se tu a tam dochovala ještě z dob Zlaté horečky. Procházeli jsme se po klasickém, polorozpadlém, dřevěném městečku s názvem Bodie. Dávno opuštěné dřevěné domy s původním vybavením, kostel, pošta, bar, herna, nádraží, těžební doly a jiné stavby jsou dnes smutnou vzpomínkou na těžký život zlatokopů uprostřed hor, stepí a pouští. O pár kilometrů dál, v nadmořské výšce 1 900 m, leží nesmírně fotogenické jezero Mono Lake. Působí mrtvým dojmem a je také dvakrát slanější než moře. Trčí z něj do výšky mnoho věžiček z krápníkového vápence, tzv. tufů. Člověk má pocit, že se ocitl v jeskyni uprostřed přírody.

Foto: jezero Mono Lake

Jednou z největších atrakcí amerického Západu je bezesporu Údolí smrti. Prostírá se na obrovské ploše 78 000 kilometrů čtverečních (pro porovnání, Česká republika má 78 866 km čtverečních). Indiáni tomuto území říkali „rozpálená půda“. Za dnešní hrůzostrašný název vděčí prvním osadníkům, kteří tudy procházeli v polovině 19. století ke zlatým dolům. Mnozí v tomto strastiplném pekle zahynuli. Slaná poušť je obklopena písečnými dunami, kaňony a bizarními horskými hřebeny. Místy klesá až na 85 metrů pod úroveň mořské hladiny. S letními teplotami až 57°C zde může jít (jak jsme si vyzkoušeli) skutečně o život. Vydat se do tohoto pekla je doporučeno jen spolehlivým autem s dostatečnými zásobami vody do chladiče a na pití. 

Tím jsme se řídili až do chvíle, kdy jeden z nás neprozřetelně vyhlásil „běžecký závod Údolím smrti“. No, manželovi to samozřejmě nemusel říkat dvakrát. Po třech kilometrech běhu, za teploty 49°C, jsme oba běžce doslova násilím nasoukali zpět do aut. Poprvé jsem byla svědkem, že z chlapa může téct pot proudem, a to celou hodinu v kuse. Oba se v autě propotili až do Las Vegas.

Foto: Death Valley - Joshua Tree

V příštím pokračování zamíříme s CK Alpin-Tour a manželi Sovišovými z jihozápadu na středozápad USA do Utahu, Arizony, Colorada, Wyomingu (Bryce Canyon, Zion, Jezero Lake Powell, Monument Valey, Mesa Verde, Arches, Salt Lake, Jackson a Grand Teton).

Autoři: manželé Eva a Ivan Sovišovi 

PR článek

CK Alpin-Tour 

Tel.: 494 371 717, 777 300 290, 777 221 998
info@alpintour.cz

Baťkovo náměstí 1226  
500 02  Hradec Králové (kancelář) 
Tel.: 495 532 121, 777 221 998
hk@alpintour.cz

www.alpintour.cz

Článek byl zobrazen 3 958 krát.