Expedice napříč USA - národní parky I.

Expedice napříč USA - národní parky I.

V Rýmařově se najde dost zapálených cestovatelů, kteří projeli za poznáním velký kus světa. Rozhodli jsme se zprostředkovat vám jejich příhody. V prvním článku seriálu, který bude vycházet postupně, se vypravíme po národních parcích USA. Manželé Eva a Ivan Sovišovi strávili na svých toulkách za “velkou louží“ přesně jeden měsíc.

Co vás vedlo k tomu, že jste si vybrali právě tuto dovolenou?

Národní parky USA jsem si na podzim několikrát prohlížela v obrazech. Chtěla jsem je zařadit do soutěže středních škol. Fascinovaly  mě největší stromy světa sekvoje, obrovské skalní masívy Yosemitu, členitý kamenný les Bryce Canyonu, rozlehlý Grand Canyon, obrovské skalní mosty Arches, termální vápencové terasy, gejzíry a vodopády v  Yellowstone, indiánská skalní města puebla v Mesa Verde, ale také záhadnost Údolí smrti a jiné mimořádné  přírodní skvosty amerického kontinentu. Vidět tak zajímavou přírodu na vlastní oči, to byl jeden krásný sen. 

Foto: San Francisco - Union Square v centru

Před vánoci nám manželův bratr jednoduše zavolal: „Jedu v létě na měsíc do Ameriky na národní parky USA.“ Myslím, že jsme v tu chvíli překonali světový rekord v rozhodování o měsíční dovolené na jiném kontinentu. Během chvilky jsme si prohlédli webové stránky CK Alpin-Tour. Program se téměř shodoval s mým snem o národních parcích. Navíc přidával i mnoho jiných atraktivních míst, jako je San Francisco, Las Vegas, Salt Lake City, Jackson, Chicago, Niagarské vodopády…  Byl koncipován jako expedice, s průvodcem, formou autoturistiky a pěší turistiky. Trasa vedla od západního až k východnímu pobřeží USA. Programem jsme byli tak nadšeni, že jsme se ještě ten večer přihlásili. 

Zájezd tedy začínal na západním pobřeží USA. Jak jste se přepravili až k Tichému oceánu?

Uprostřed léta jsme se konečně vydali na cestu. Po deseti hodinách letu jsme se ocitli na největším letišti světa, v Atlantě (stát Georgia). Měli jsme asi hodinové zpoždění a na přestup do San Francisca nám zbývaly už jen dvě hodiny času. Z výrazu našeho vedoucího bylo zjevné, že je to proklatě málo. Čekaly nás totiž rozhovory s  imigračními úředníky, vyzvednutí zavazadel, předání zavazadel k dalšímu letu a také my sami jsme se museli přesunout na jiný terminál. I přes tuto časovou tíseň jsme vnímali, s jakou lehkostí, profesionalitou a úsměvem si nás zaměstnanci tohoto obrovského letiště postupně předávali. Bohužel došlo k tomu, že se naše skupina, tj. třicet lidí, po obšírných rozhovorech s imigračními úředníky, roztrhala na mnoho malých skupinek a jednotlivců. Každý byl najednou odkázán sám na sebe. Začal doslova závod s časem. Přesuny probíhaly několik pater pod zemí a podzemní dráhou. My jsme se k letadlu dostali s “jen“ dvacetiminutovým zpožděním. Jaká to byla úleva, že personál letadla na nás čeká a ještě k tomu s úsměvem - no to se těžko popisuje. Mysleli jsme, že jsme úplně poslední. Ale nebyli. Ještě asi dvacet lidí z naší výpravy nám doslova běželo v patách. Orientační smysl jsme tehdy prokázali všichni. A to byl dobrý pocit z první souhry naší cestovní skupiny.  Letadlo se okamžitě dalo do pohybu a tímto okamžikem začal jeden z mých nejkrásnějších cestovatelských zážitků. 

Foto: San Francisco - Lombart Street - nejklikatější ulice světa

Dalších šest hodin jsme se velmi příjemně vznášeli nad jižními státy USA, od východu až na západní pobřeží do San Francisca. Stále ještě vidím, jak země pod námi byla zalitá ostrým jižním sluncem, obloha téměř bez mráčků. I když jsem v letadle seděla vícekrát, nikdy jsem nebyla výhledem na krajinu tak fascinována. Byla jsem doslova u vytržení. Manžela jsem neustále budila a nutila ho k výhledům z okénka. První, co mě překvapilo, byly pravidelné geometrické obrazce na zemi. Jen čtverce a obdélníky ohraničovaly všechny stavební parcely, zahrady, pole i ranče. Žádné jiné útvary. Připomínalo to hranice většiny států USA. Při pohledu shora jako by tato krajina měla pevný systém, řád i úpravu. Za chvíli se pod námi objevila mohutná řeka Mississippi, která líně meandrovala v rovinatém zeleném prostoru. Tuto nádhernou zeleň poté a nadlouho vystřídala naprosto odlišná krajina. Nekonečná, úplně suchá a vyprahlá pustina. Země bez vody, bez řek, bez civilizace. Nekonečné stepi a pouště byly několikrát přerušovány překrásnými masívy Skalistých hor. Měla jsem pocit, že přelétáme nad měsíční krajinou, na jejímž povrchu se střídají barva bílá s černou, později žlutá s oranžovou a nakonec růžová s červenou. Vůbec mě v těchto chvílích nenapadlo, že se budu po této tajemné zemi v dalších týdnech pohybovat.

Foto: San Francisco - Cable Car - historická tramvaj

Ještě než si povíme o vašem programu a zážitcích -  jak jste měli zajištěny základní služby, tedy dopravu, ubytování a stravování?

Ubytování zajistila CK Alpin-Tour v hotelech, motelech a v bungalovech. Dvoulůžkové pokoje s hygienickým příslušenstvím a s varným centrem se staly každý večer místem příjemné relaxace. Ubytovací komplexy byly většinou doplněny o bazén a vířivku s termální vodou. Mě osobně však nejvíc potěšily obrovské vysoké a měkké postele. Nádherně se v nich odpočívalo. Ráno jsem vstávala jako rybička, žádný náznak rozlámaného těla.

Foto: Národní park Yosemite - výstup na Half Dome

Z důvodu nabitého poznávacího programu jsme stravování řešili tak trochu za pochodu. V průběhu dne jsme si kupovali svačiny, nápoje a teplé jídlo nejčastěji v nákupních centrech. Nebylo to vůbec jednoduché. Všude velký výběr zboží a všechno ve velkém balení. Problém byl třeba najít nesladký chléb mezi asi třiceti druhy chlebových výrobků. Nebo kupte si malý jogurt, když nejmenší váží téměř kilo. K tomu nezvyklé koření v polévkách, pečené maso skoro vždy na sladký způsob a jiná překvapení. No, zlatá česká kuchyně. Ale abychom vyzkoušeli i pravou americkou kuchyni, zašli jsme občas do restaurace. A tady musím přiznat, že kvalitním i chutným jídlem nás restaurace vždy potěšila. Poslední týden dovolené se nám všem ale sbíhaly sliny na české vepřo-knedlo-zelo.

V San Franciscu, kde startoval náš měsíční program, jsme v půjčovně převzali šest osobních vozů. Všechny byly s automatickou převodovkou, jen dva pedály - brzda a plyn. Prostorné, pohodlné, klimatizované minivany se nám staly domovem pro celodenní přesuny. Řídit auto po americkém středozápadu je pro českého řidiče vskutku nevšední zážitek. Dlouhé úseky kvalitních dálnic, řídký provoz a přehledné dopravní značení. Všichni dodržují dopravní předpisy, jen málokdo překročí povolenou rychlost o víc než pět mil v hodině. 

Foto: Bodie - město duchů

Křižovatky nejsou k našemu údivu osazeny žádným dopravním značením. Přednost má ten, kdo přijede dřív.  Jsou místem, kde se řidiči na sebe usmívají, zdraví se, z každého vyzařuje naprostá pohoda. Jako by nikam nespěchali. Také při jízdě dodržují ještě větší než bezpečné vzdálenosti mezi sebou. Prostě jízda v klidu a v pohodě.

Tuto cestovní pohodičku narušovali vlastně jen naši čeští řidiči. My, svou po léta trénovanou agresivní jízdou, neurvalostí a spěchem, dokážeme velmi rychle rozčeřit i poklidnou plynulost americké dopravy. Jeden z našich řidičů otestoval i akčnost americké dopravní policie na vlastní kůži. Jeho setkání s policií bylo prý velmi nepříjemné. Musíte zůstat v autě, nehýbat se, mít ruce na volantu a očekávat trest a obrovskou pokutu. Nakonec byl rád, že vyvázl jen s domluvou.

Foto: Národní park Sequoia - General Sherman - největší a nejstarší strom světa

Pojďme ale k vlastnímu poznávacímu programu. Která zajímavá místa jste navštívili, jaké zážitky jste si odnesli?

Celé čtyři týdny expedice Národní parky USA nám byly servírovány takové přírodní zázraky, že každý den jsme si mysleli, že už nic fantastičtějšího v programu být nemůže.  Ale vždycky jsme se mýlili. Každý nový den přinášel zase jiná velkolepá překvapení. (pokračování příště)

Autoři: manželé Eva a Ivan Sovišovi 
PR článek

CK Alpin-Tour 
U Dubu 982 
517 21  Týniště nad Orlicí (ústředí) 
Tel.: 494 371 717, 777 300 290, 777 221 998
info@alpintour.cz

Baťkovo náměstí 1226  
500 02  Hradec Králové (kancelář) 
Tel.: 495 532 121, 777 221 998
hk@alpintour.cz

www.alpintour.cz

Článek byl zobrazen 3 825 krát.